HISTORIE NADACE VE VOLYNI

 

Nejrůznějších fundačních aktivit města jako celku, ale především jednotlivých soukromých osob – volyňských měšťanů nebo dalších lidí z Volyně pocházejících – bychom od středověku až do současnosti našli celou řadu. Jedná se o nadání finančně obsáhlá i obdarování prakticky nepatrná. Již od pozdního středověku ve městě fungoval městský špitál, který zajišťoval obstarávání potřeb chudým a nemohoucím osobám a byl financován nadacemi, odkazy i průběžnými dary jednotlivých měšťanů.

 

Důležitým fundátorem závěru 14. století byl nepochybně písecký měšťan Mikuláš Volyňský, který městu Volyni v roce 1388 daroval části tří vesnic (Zvotoky, Mejkov a Tourov) „na věčné časy“ k sloužení mší v městském kostele sv. Václava. Zato druhý kostel Proměnění Páně byl vystavěn díky štědrosti dvou utrakvistických zakladatelů – zámožného volyňského měšťana a mistra řeznického Matěje Drštky Švihovského a jeho ženy Lidmily, která před svou smrtí ve svém posledním pořízení v roce 1591 farnosti odkázala „dědinu, kteráž slove Homole vedle Malsičky jdouce k Zechovicům“, a ustanovila, aby z jejího výnosu všichni faráři – „přijednajíce sobě druhého kněze pod obojí způsobou“ – v novém kostele sloužili mše při pouti i v postní době a udíleli zde veškeré svátosti. U dalších darovaných pozemků na Malsičce určila, aby věčně náležely „na opravu téhož chrámu Božího“ a nakrmení většího množství chudých při pouti držené při svátku Proměnění Páně. Rituál krmení a obdarovávání chudých a potřebných se odehrával ve městě každoročně až do nové doby v řadě podob, zpravidla se jednalo o nadaci k vyživení určitého počtu chudobných osob nejčastěji při určitém svátku (sv. Václav, sv. Havel, Vánoce atd.).

 

Střechu nad hlavou dával potřebným městský špitál, určený trvale k zaopatření šesti osob (tří mužů a tří žen) a dlouhodobě fungující díky různým nadacím a zbožným darům. Na špitál kromě jiných myslel třeba Prokop Vlach (1582) nebo později rovněž Václav Huber (1718). Za císaře Josefa II. byl volyňský špitál zrušen a budova ve veřejné dražbě v roce 1789 odprodána měšťanu Tomáši Balounovi. Jednalo se o dům s dnešním číslem popisným 139 (ve starém číslování čp. 61). Nicméně nadační jmění špitálu nezmizelo, dne 9. ledna 1796 městská rada zřídila pro městský špitál novou nadační listinu, ze které vyplývalo, že „ročně vypadající ouroky špitálníci na ruku obdržeti mají.“ Jenže v roce 1824 byla podle poslední vůle Tomáše Balouna budova městského špitálu čp. 139 převedena opět na městskou obec, u které již setrvala.

 

Zvláštním typem fundací byly nadace studentské, z nichž první byla ustavena dne 18. března 1716 volyňským rodákem a počáteckým děkanem Danielem Pavlovským z Rosenfeldu, který obětoval nadační sumu ve výši 1000 zlatých rýnských „pro jednoho studenta, popředí z jeho rodu, a kdyby těch nebylo, pro jednoho volyňského synka.“ Další studentskou nadaci ve výši 3000 zlatých založil dne 10. října 1765 další místní rodák Jan Antonín Huber, farář ve Vlachově Březí a Předslavicích, pro tři studenty gymnaziální nebo teologické, přednostně opět pokrevní, případně i další volyňské. Bavorovský děkan Václav Slavík myslel na volyňské obyvatele dokonce dvěma nadacemi – dne 30. srpna 1774 sumou 500 zlatých pro zdejší špitálníky a dne 2. ledna 1776 kapitálem 1000 zlatých pro chudé ze své rodiny z rodu Slavíků, Lomů, Grünerů a Rokosů. Studentskou nadaci ve výši 2000 zlatých ve své závěti dne 28. května 1843 ustanovil Josef Miniberger, rada apelačního soudu v Praze, pro jednoho studenta ze svého příbuzenstva, případně i někoho dalšího z Volyně, kromě toho v testamentu uvedl, „že kdyby se stalo neb státi mělo, že by některý rok žádný studen toho nadací schopným nebyl, by se půl špitálníkům a půl chudým příbuzným pana fundátora rozdala.“

 

Důležitým městským dobrodincem se stal Václav Jeřábek, měšťan a mistr pekařský v domě čp. 32 na Vimperské ulici, díky jehož nadaci ze dne 4. září 1867 byl ve Volyni ustanoven druhý kaplan a katecheta při obecné škole. V roce 1868 fundační kapitál navýšil až na částku 6000 zlatých. Tentýž Jeřábek založil dne 24. března 1883 rovněž nadaci pro městské chudé, když „odevzdal celé své jmění obci, aby z výnosu tohoto dvanácti chudým města dáván byl byt a podpora na penězích“. Na Vimperské ulici tak v čp. 32 vznikl nadační dům Jeřábkovský pro chudé. Ve stejném roce myslel ve své závěti z 30. listopadu 1883 na volyňské chudé, „ošacení chudých dítek školních ze stromu vánočního“ a rovněž zřízení dětské opatrovny další mecenáš – František Harmach, někdejší hostinský a měšťan v domě čp. 103. Dnes poměrně málo známým fundátorem byl Josef Lom, volyňský rodák a oficiál účtárny ve Vídni, kterému můžeme poděkovat za dvě nadace – první v sumě 2000 zlatých pro volyňské studenty a druhou na výbavu jedné „chudé nevěsty z Volyně“. Nesmíme rozhodně zapomenout ani na štědrého kupce Josefa Wotavu. Ale mohli bychom jmenovat i další osoby, které pro volyňské dobré obětovaly nemálo svých peněz. Po smrti starosty Aloise Kafky v roce 1911 třeba vznikla „nadace rodiny Kafků na vánoční nadílku pro chudou školní mládež“.

Nepochybně nejznámějším a nejštědřejším volyňským nadačním dárcem byl Antonín Sladkovský, mistr řeznický, majitel právovárečného domu čp. 186 a bezdětný bratr Františka Sladkovského, tehdejšího starosty města. „… odkazuji obnos 2000 korun, jakožto fond nesoucí mé jméno a určený k tomu, aby z jeho úroků šatstvem a jinými nutnými potřebami o Vánocích každého roku podělovány byly chudé dítky obecné a měšťanské školy ve Volyni navštěvující a sem příslušné. Fond ten má spravovati a úroky z něho rozdělovati úplně svobodně a zcela dle svého uznání obecní zastupitelstvo města Volyně…“, nastavil Antonín Sladkovský pravidla Nadace Antonína Sladkovského pro vánoční nadílku chudých dítek obecné a měšťanské školy ve Volyni, vzniklé na samém konci roku 1904. V obdobném duchu a ve stejných finančních objemech probíhalo i založení fondu pro chudé, nesoucího opět jméno
A. Sladkovského. Každoroční úroky se v den úmrtí donátora rozdělovaly mezi chudé ve Volyni bydlící a sem příslušné občany. Správa fondu a úroků z něho byla plně v kompetenci obecního zastupitelstva města Volyně. Již k 31. lednu 1905 vznikla Česká studentská nadace Antonína Sladkovského, jejíž první výnosy obdržel student Jan Kafka, syn volyňského mydláře. Dle své poslední vůle věnoval Antonín Sladkovský na založení nadace pro výbavu nevěst 4000 korun, jejíž nadační listina byla sepsána 30. října 1911 a nakládání s prostředky bylo svěřeno opět obecnímu zastupitelstvu. Svůj dům čp. 186 odkázal Ústavu chudých města Volyně. Čtyři byty v domě a jejich případné užitky měly ale být vázány na konkrétní osoby z rodiny Lomů (manžele Jakuba a Marii Konzalovi, Antonii Sonnleitnerovou, Josefa Loma a Jana Loma a jejich potomky), ostatní byty měly sloužit jako bezplatné byty pro almužníky místo chudinských podpor. Sladkovského největším finančním odkazem byly peníze na zřízení dětské opatrovny, o kterou město usilovalo již několik desetiletí. Na základě svého testamentu ze dne 19. června 1903 odkázal: „… obci rodného města mého Volyně na věčnou mou památku obnos 32 000 s tím nařízením, aby z tohoto odkazu tato obec vystavěla dětskou opatrovnu ve Volyni, jakož i z téhož odkazu zakoupila vhodné místo pro tuto opatrovnu, jejíž budova nésti má mé jméno, ježto tento odkaz výhradně k tomuto mnou nařízenému účelu upotřebiti má.

Pro případ, že by z obnosu k tomu mnou věnovaného něco po srážce zakoupení místa a nákladu stavebního zbylo, budiž tento přebytek uložen k fondu, který již u obce města Volyňské z různých jiných příspěvků a darů složen a touto obcí spravován jest. Než tohoto mého odkazu upotřebeno bude ve smyslu mého nařízení, které provedeno budiž pokud možná brzy, jest tento kapitál pod úrok uložiti a úroky ke kapitálu připočíst.“ Dětská opatrovna byla skutečně poměrně záhy vystavěna a slavnostně otevřena dne 1. září 1912.

 

Svéráznou skupinu nadací tvořily udržovací fondy – především na udržování hrobů důležitých osobností – například Nadace Jana Majera, stavitele, na udržování hrobky na Malsičce; Nadace Matěje Káníka na výkup hrobu na Malsičce; Fond na udržování náhrobku rodiny Prokopovy a Hödlovy; Fond na udržování hrobu Antonína Jehlíka; Odkaz Terezie Alterové z Volyně na udržování hrobu Popel Niklasův na Malsičce; Nadace na udržování hrobky Josefa Votavy; Fond na udržování hrobu Bohumila Šulce; Fond pro opravu, udržování atd. hrobky Sladkovský-Kafka; Nadace Antonína Sladkovského na udržování hrobu a řada dalších.